Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jarní rozčepejřené povídání

Nedivím se, že  příroda jančí, rozkvétá, raší, bublá, zelená se. Vždyť tohle počasí by zmátlo i člověka. Například já, vyrážím ven v rozepnutém kabátě a s holým krkem. Nadechuji se zhluboka čepejřím se a chce se mi šmejdit po světě. Vždyť přece to jaro, cítíte? A o ten slepičí krok je venku opravdu déle světlo.

Potkala jsem na schodech sousedku maminku s dcerkou. Šlapaly statečně pěšky do pátého patra. "Nejede výtah?" starala jsem se.  "Ale ne, ale za chvíli je tu jaro, tak musíme začít trénovat." Jaro? empirická zkušenost mi říká, že jaro přichází až po zimě, a ta přece ještě ani nebyla. No, a vidíte, i lidi začínají rozkvétat a čepejřit se, a čechrat si pírka. Uvědomila jsem si, že i já dolů chodím pěšky, a dokonce jsem si předevčírem ty schody taky vyšlápla. Pes proti tomu horolezeckému výstupu silně protestoval a od prvního patra se dobýval ke dveřím bytu, kde očekával svůj domov a všechny své pelíšky a své misky.

Na procházce se psem jsem potkala městského strážníka na obchůzce, mladého, usměvavého, ještě neměl narostlý pevný krunýř po letech práce s delikventy. Nedivím se těm krunýrům obrostlým mechem, takový člověk po dvaceti letech práce policajta zřejmě musí být přesvědčen, že slušný člověk neexistuje. Tenhle usměvavý mladík k tomu ještě nedospěl. Vstříc tomu jeho úsměvu jsem řekla: "Já jsem hned klidnější, když vidím, že nás strážíte."  A pro dnešek chci věřit, že to tak je. Stráží. Pomáhají. Chrání.

Víte, co jsem dnes viděla? Jedna paní vhazovala dopis do dopisní schránky. Možná je divné, že takovou trivialitu zmiňuji. Když jsem vloni na podzim posílala pohledy a dopisy vnukovi do školy v přírodě, musela jsem tu jedinou poštovní schránku v naší odloučené lokalitě složitě hledat. A to tu bydlím už skoro čtyři roky. Co by na to řekl Wolker, který poštovním schránkám věnoval i báseň, co by na to řekl Čapek, který poště věnoval Pošťáckou pohádku?  Nejspíš by byli taky dnešní a napsali by báseň "Mobilní přístoj v mé kapse" nebo pohádku Billu Gatesovi . A vůbec,  první slovo, které jsem napsala při líčení o pátrání po schránce ve svém okolí bylo "vyhledat". Já jsem schránku vyhledala, neboli vygůglila. I ve výběru slov nás dnešní doba limituje. Občas vzdorujeme, a tvoří se skupiny, které se z dovolených, na vánoce, k narozeninám a podobně zarputile posílají pohledy. Ale posléze udělají to, co většina. Pošlou esemesku, a fotky z dovolené vyvěsí na facebook. Nebo na rajče.

Při čtení jednoho blogu mě zaujalo, jak blogerka píše: "Nikdy jsem si nepřála velkou rodinu a mám ji". Tak jestli jsem si něco přála já, tak to byla velká rodina. A nemám ji. Nic se neděje naschvál, navzdory vám. Nemám ji, protože jsem ji asi neuměla mít. Jsem vděčná za střípky rodinné pohostinnosti. Jestli jsem já konečně dospěla k rodinné pospolitosti, nejspíš i já k ní dospěji, protože já jsem na to připravena.

Syn mi při jedné návstěv donesl novou pánev. Navrhovala jsem nostalgicky, abychom ji šli pohřbít. Byla pro mě najednou symbolem rodiny, symbolem hromady usmaženého jídla pro množství lidí. Těch tlustých řízečků, jak o nich dojatě básnil zeť, těch palačinek,  míchaných vajíček, klobásek. A tak jsme ji pohřbili  na hřbitov všech nepoužitelných věcí. Do kontejneru.

Duši lačnou nasytil a duši hladovou naplnil dobrými věcmi. Žalm 107,9

 

Autor: Božena Mokrošová | čtvrtek 9.1.2014 7:48 | karma článku: 6,63 | přečteno: 194x
  • Další články autora

Božena Mokrošová

Sedím v popelu jako Job

V životě jsem napsala tolik slov, že cítím nechuť přidávat k nim jakákoliv další. Trvá to už pár roků. Ale koneckonců, cítívám nechuť ke spoustě jiných věcí, které jsem dříve měla ráda.

25.9.2016 v 13:01 | Karma: 15,08 | Přečteno: 273x | Diskuse| Ostatní

Božena Mokrošová

Také taková je naše láska

Holčička měla svátek. Dostala ode mě pastelky a skicák. Celé dopoledne na té malebné zahradě u dřevěného stolu kreslila. Malovala princezny. A taky kočku. Kočka stála na zadních nohách, taková Felis catus erectus,,,

6.9.2016 v 9:07 | Karma: 15,05 | Přečteno: 484x | Diskuse| Osobní

Božena Mokrošová

Listy zadumané

Statek v té malebné vesničce uprostřed Čech pomalu osiřel. Zemřel ten, kdo tomu dával duši, utekla žena s dětmi, kočky se rozutekly, stará fenka umřela steskem. Truhlíky s afrikány vyschly. Houpačka zrezivěla. Nikdo neseká trávu na zahradě a na zborceném sušáku na prádlo visí zapomenutá ponožka. Propláchlá mnoha dešti.

22.11.2014 v 12:29 | Karma: 11,21 | Přečteno: 287x | Diskuse| Ostatní

Božena Mokrošová

Povídání o divnostech života

O jakém čase píšu? O tom čase, kdy zuří válka na Ukrajině. Kdy se dva světoví potentátí mlátí kyblíčkama na písek po hlavách. Kdy na sebe žalují a ukazují žalobným prstíčkem. To já ne, to on shodil to letadlo. To já ne, to on rozdává další kyblíčky na mlácení jiných hlav. To my ne, to oni mají víc tanků, víc vojáků, víc ropy. Píchají si do hrudi: "To my jsme morálnější. To my jsme mírotvorci." V lůně Afriky tiká časovaná bomba, ebola. Další věc, která hrozí lidem. Po světě běhají pedofilové a vraždí malé děti. A my si stále hrajeme své vážné a nevážné hry.

13.9.2014 v 1:50 | Karma: 12,87 | Přečteno: 258x | Diskuse| Ostatní

Božena Mokrošová

List z černého zápisníku

Jsou prázdniny a moje milovaná neteř je vážně nemocná. A lituje svou třináctiletou dcerku. Protože jí matčina nemoc zkazila prázdniny. Maminka se dcerce nemůže věnovat, jak je zvyklá. A já jsem si vzpomněla na naše prázdniny. Já si je užívala, a se mnou všechny děti z okolí. Rodiče v práci a děti s klíčem na krku. Neznám nic úžasnějšího. Sociálka buď neexistovala, nebo řešila něco jiného. Nějak se pořád hemžilo na dvorku plno dětí, bez dohledu..

31.7.2014 v 18:55 | Karma: 11,65 | Přečteno: 332x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině

26. dubna 2024

Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...

Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců

26. dubna 2024

Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...

Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině

25. dubna 2024  23:07

V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

  • Počet článků 30
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 522x
Blog je sebeobnažování. Bojím se toho.

Seznam rubrik