Pátek 30. října 2020, svátek má Tadeáš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 30. října 2020 Tadeáš

Listy zadumané

22. 11. 2014 12:29:00
Statek v té malebné vesničce uprostřed Čech pomalu osiřel. Zemřel ten, kdo tomu dával duši, utekla žena s dětmi, kočky se rozutekly, stará fenka umřela steskem. Truhlíky s afrikány vyschly. Houpačka zrezivěla. Nikdo neseká trávu na zahradě a na zborceném sušáku na prádlo visí zapomenutá ponožka. Propláchlá mnoha dešti.

Na statku zůstal muž s medvědí postavou a duší dítěte. A nevychovaný pes. Plný blech okusuje zbylý nábytek a kadí po koutech. I muž se už chystá ten statek opustit. Chce se poprvé v životě nastěhovat do paneláku. U poslední stědrovečerní večeře, která tam proběhla, žena zadoufala, že se za rok setkáme všichni. Otočila se s tím přáním i k umírajícími muži, ležícímu na posteli. Zmizela ta velká pohostinná postel, na které leželi lidé spolu se psy a kočkami. Jedli hromady jídla a byli spolu. Já jsem se tam pomalu rozpouštěla v čase, šťastná jak ty blechy v kožiše zvířat. Nakonec jsem odjela do civilizace, umýt se, vyprat prádlo, odblešit svého psa. Už jsem se tam nevrátila. Už se tam nikdy nevrátím.

Nějak tu žijeme. Já navštěvuji Boha, nebo on navštěvuje mě. Tím, že zemřela maminka, se příliš netrápím. Stále se pokouším najít cestu ke své sestře. Ale nějak je ten chodníček k ní zafúkaný.

Proč já jsem vůbec dětem zpívávala tu tklivou ukolébavku?

Búvaj, že mi búvaj
syn môj premilený
Či ma budeš chúlieť
na moje stare dni

...

...


Vy budete prosiť
synku, daj mi chleba
A ja tak odpoviem
mamko, vám netreba.

Balení cestovních kabel pro ženy.

Ženy občas někam cestují. Také jejich milí cestují. Muž, děti. Za život žena nabalí spoustu cestovních kabel.

Dvě nejdůležitější zabalí pro sebe. Taška s věcmi pro miminko do porodnice. Balí se mnohdy "pro jistotu" několik týnů dopředu. A pak je tu ještě jedna taška s věcmi do nemocnice. Taky se balí dopředu, několik týdnů, měsíců, zakopává se o ni v bytě hodně dlouho. To se ženy připravují, kdyby TO přišlo náhle. Nosím z té maminčiny nemocniční kabely nové papuče. Její poslední nové papuče. Růžové, s žirafou.

Politika semetrika

Moc se mi o tom nechce psát. Ale cítím to jako vnitřní povinnost.

Ze všech kleteb otročiny,
jíž nás stihl bůh,
nejtrapnější, nejhroznější
otrocký je duch.
Hleďme kolem na své řady,
co tu klamu, lsti a zrady,
co tu nízkosti se plazí,
co tu zášti srdce mrazí,
co tu zmijí
před cizím se podle svíjí,
svým pak vztekle syčí v sluch!

...

(Svatopluk Čech, Písně otroka)


Volila jsem prezidenta Zemana, s rozmyslem. Věděla jsem, proč tak činím. Daleko větší obavy jsem totiž měla z druhého kandidáta, cizáckého žoldáka. Ten je pro mě tak nedůvěryhodný, že každý jeho čin je pro mě varováním. Varováním, že tady se peče nějaké lejno, které na nás spadne. Když před rokem řečnil ten žoldák na Majdanu, poprvé jsem zbystřila. Kam ten filuta směřuje, přesněji, čí zájmy obhajuje? Jaké noty dostal od USA? Proč vyslali toho cizáckého kašpara?


Jsem ráda, že máme prezidenta, který dokáže říct svůj názor. Jít proti diktátu mocipánů ze zámoří.

A jít neohroženě proti hysterii pouličních kejklířů a rváčů a nezbedných studentů. Že se neohýbá.


Hle, tu rab, jejž za hlídače
otrokář dal nám, -
kterak zapírá nás rázem
prodejný ten chám!

Cit svůj, rozum, duši třeba
prodává mu za kus chleba,
číhá na kyn jeho brvy,
by zdvih na nás důtky prvý,
stokrát hůře
proti vlastním bratrům zuře
nežli nepřítel náš sám.

(Píseň otroka)

V USA se uctívá Václav Havel jako světec. Proto žijeme ve zmaru a morálním marastu. Modlíme se k špatným modlám. V těchto dnech mu v americkém Kongresu odhalili bustu. Vypadá na ni jako škaredá rozvařená brambora. Je to velká čest. My vám věnujeme bustu rozvařené brambory, a vy se zbavíte neposlušného kmána Zemana. Hosana.

V bázni boží na rohoži
šedý rab si hoví syt,
za svůj hrnec ztuchlé rýže
poníženě důtky líže,
jimiž tisíckrát byl zbit.

Za posměchu tretu z plechu
na hruď zavěsil mu pán,
a náš dědouš v dětské pýše
nad námi pne hlavu výše,
že je rabům za vzor dán.

Bůh ať žehná tomuto státu, jeho lidem, našemu prezidentovi. Amen.


Autor: Božena Mokrošová | sobota 22.11.2014 12:29 | karma článku: 10.87 | přečteno: 283x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

K aktuálnímu řezání hlav ve Francii

Ve Francii se v krátké době poroučela k zemi další hlava nemuslima. Kdyby to nebylo tak vážné, tak by šlo označit za dobrý vtip slova, že motiv je nejasný ...

29.10.2020 v 20:20 | Karma článku: 36.33 | Přečteno: 945 | Diskuse

František Skopal

Migrace a práce v zahraničí má značná duchovní negativa

V současném, absolutním odtržení lidstva od přirozené podstaty fungování universa, nejsme již téměř schopni zdravě uvažovat ani o těch nejzákladnějších souvislostech, týkajících se skutečné kvality našeho života na zemi.

29.10.2020 v 15:54 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 293 | Diskuse

Jan Pražák

Smíchu je nám třeba vždy a v dnešní době zvlášť

Tentokrát byla ta pokladní nějaká divná. Znala jsem ji jako vždy vkusně upravenou ženu s dobrou náladou, která bušila do klávesnice rychlostí blesku a přes čárové kódy lítala se zbožím tak svižně, že jsem si ho ani nestíhala brát.

29.10.2020 v 14:40 | Karma článku: 23.97 | Přečteno: 475 | Diskuse

Filip Fuchs

Ministr zdravotnictví musí jít za všech okolností příkladem. Přes to zkrátka nejede vlak!

"Hele, sorry jako, nebudeme to spolu zbytečně protahovat, je ti asi jasné, že nemám jinou možnost, než tě zkrátka vyměnit, odvolat. Jakkoliv vím, že tě lidi mají rádi a i po odborné stránce si vedeš skvěle, na jedničku."

29.10.2020 v 13:13 | Karma článku: 23.82 | Přečteno: 1482 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak se máte v Lockdownu?

Přípomíná mi to název rozhlasového seriálu Jak se máte Vondrovi, ale spíše seriál Panství Downton a nebo Vraždy v Midsomeru. Prostě něco takového britského nóbl a ne prozaicky českého, co všichni žijeme. Leč.

29.10.2020 v 13:06 | Karma článku: 8.95 | Přečteno: 309 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 521
Blog je sebeobnažování. Bojím se toho.

Najdete na iDNES.cz