Ne, paní, ty hnědé boty ze skříně nepotřebujete. Stačí vám bačkory
Propadala jsem trochu depresi. Tak tohle je stáří. Jednoho dne si uvaříte oběd a druhý den si nedojdete na WC. Kruh intimity se uzavřel. V útlém dětství mě omývala maminka a zajišťovala mé potřeby. Teď se role obrátily. Soucit a láska. Pohled do propadlého bezzubého obličeje. Zuby jí vytrhali při operaci srdce. Měla jich v sedmdesáti letech ještě dvacet šest. Však se taky dokázala občas do lidí pěkně zakousnout. Sveřepá stařenka. Holí si bradu. Dře si ji nasucho. "Nechceš to namydlit?" Překvapilo jí, že si aspoň takhle může ten babkovský úděl trochu zpříjemnit. Úžasné ženy. I v té největší bídě se snažíme vypadat co nejlépe. Ale oni i leckteří muži jsou ješitové.
Řeším trochu neshody se sestrou. Jsme každá tak jiná. Mohlo by nás to spojovat. Mohlo, kdyby se chtělo. Nezvedá mi telefony. Uzurpuje si nárok na maminku. Odjakživa. Já žila v tom světě, daleko, a když jsem se vrátila domů, najednou sestru vyděsilo, že by se měla dělit. Jako by láska byla něco, co se dá dělit, krájet, krást.
Moje starší dcera žije na sopce. Maniodepresivní psychóza - dnes přejmenována na bipolární poruchu - s ní cloumá. V manických stavech stěhuje skříně, postele, podbíjí stropy koupelny. Jednou vytvořila za mé nepřítomnosti v mé kuchyni jakýsi propletenec stolů a polic. Když jsem se to při stěhování pokoušela rozmotat, mordovali jsme se u toho dva. A bylo to jako vysvobodit ježka z klece. Ovšem velmi těžkého ježka z velmi těžké klece. Napsala jsem, že má dcera žije na sopce. Ale to ona je tou sopkou. Vybuchuje a je jí tak nějak moc. Moc hlasitá. Zaplavuje vás vlnami emocí, křiku, stýskání, nářků, smíchu. Je to jak vlna, která hrozí, že vás spláchne. Já být její dítě, jsem věčně schovaná někde ve skříni, abych byla chráněna před záchvaty její prudké lásky a hněvu.
Umřel dceřin tchán. Rychle a milosrdně. Přijeli jsme na soukromý kar. Seděli jsme na dvou gaučích proti sobě. Dcera vypadala na sto padesát roků. Vmáčknuti do místa, kde léta ten muž spal se svou zvířecí čeládkou. Seděla jsem tam naproti svému bývalému muži. I ten vypadal, že je mu sto padesát roků. Blízkost. Objímala jsem chlapečka, toho svého nejmenšího. Byl přilepený a funěl mi na krk. Sladká blízkost. Vypadal tak, jak měl. Na sedm roků. Byli tam všichni. I moje překrásná milovaná vnučka. Decentní vnuci.
Na FB se líhnou mláďata. Mám zeď zaplavenou šťěňátky, koťátky, kuřátky. A samozřejmě se mi tam hrnou i rozkošná miminka. Je to jako nakažlivý virus. Jsme tak tendenční. Tak se podobáme ostatním. Duplikáty, žádný prototyp. Svět nás semílá. Je Kramný vrah své rodiny nebo ne? Je takřka povinnost mít názor. A co Ukrajina? Používáte ten správný šampón? Spolupracoval Babiš s STB? Komu patří Krym? Samozřejmě, že se taky vezu. Ale mé názory většinou sklouzávají po té emotivní hladině. Intuitivní líbí nelíbí. A vlasy si peru sodou a octem.
Když byl můj syn malý, ptal se mě, jestli se prsounka maminek dají urvat. Když jsem mu s překvapením odpověděla, že ne, podumal si a odvětil, že mačkat se ale dají. To jsou problémy, které mohu řešit. To je ten prostor, který zvládám.
Čtu si Knihu Jobovu v Bibli. Téma dnešních dnů. Proč se někomu všechno daří, a někomu ne. Proč je někdo postihován daleko více než někdo jiný. Proč Bůh trápil toho bohabojného Joba. Proč ho vystavil zkouškám a trápení Satana? Proč právě my. Proto. Miluji poezii Bible. A moudrost. Jobův vzkaz v mém dnešním ránu byl optimistický. Nemusíme vědět proč. Musíme věřit, že všechno je tak jak má být.
Job 2, 8-10 - Job seděl v popelu a škrábal se střepem. „Ještě se držíš té své bezúhonnosti?“ řekla mu manželka. „Zlořeč Bohu a zemři!“ „Mluvíš jako nějaká hloupá ženská,“ odpověděl jí. „Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?“
Božena Mokrošová
Sedím v popelu jako Job
V životě jsem napsala tolik slov, že cítím nechuť přidávat k nim jakákoliv další. Trvá to už pár roků. Ale koneckonců, cítívám nechuť ke spoustě jiných věcí, které jsem dříve měla ráda.
Božena Mokrošová
Také taková je naše láska
Holčička měla svátek. Dostala ode mě pastelky a skicák. Celé dopoledne na té malebné zahradě u dřevěného stolu kreslila. Malovala princezny. A taky kočku. Kočka stála na zadních nohách, taková Felis catus erectus,,,
Božena Mokrošová
Listy zadumané
Statek v té malebné vesničce uprostřed Čech pomalu osiřel. Zemřel ten, kdo tomu dával duši, utekla žena s dětmi, kočky se rozutekly, stará fenka umřela steskem. Truhlíky s afrikány vyschly. Houpačka zrezivěla. Nikdo neseká trávu na zahradě a na zborceném sušáku na prádlo visí zapomenutá ponožka. Propláchlá mnoha dešti.
Božena Mokrošová
Povídání o divnostech života
O jakém čase píšu? O tom čase, kdy zuří válka na Ukrajině. Kdy se dva světoví potentátí mlátí kyblíčkama na písek po hlavách. Kdy na sebe žalují a ukazují žalobným prstíčkem. To já ne, to on shodil to letadlo. To já ne, to on rozdává další kyblíčky na mlácení jiných hlav. To my ne, to oni mají víc tanků, víc vojáků, víc ropy. Píchají si do hrudi: "To my jsme morálnější. To my jsme mírotvorci." V lůně Afriky tiká časovaná bomba, ebola. Další věc, která hrozí lidem. Po světě běhají pedofilové a vraždí malé děti. A my si stále hrajeme své vážné a nevážné hry.
Božena Mokrošová
List z černého zápisníku
Jsou prázdniny a moje milovaná neteř je vážně nemocná. A lituje svou třináctiletou dcerku. Protože jí matčina nemoc zkazila prázdniny. Maminka se dcerce nemůže věnovat, jak je zvyklá. A já jsem si vzpomněla na naše prázdniny. Já si je užívala, a se mnou všechny děti z okolí. Rodiče v práci a děti s klíčem na krku. Neznám nic úžasnějšího. Sociálka buď neexistovala, nebo řešila něco jiného. Nějak se pořád hemžilo na dvorku plno dětí, bez dohledu..
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
Byt 2+1 v atraktivní lokalitě na ulici J. Palacha v centru Břeclavi
J. Palacha, Břeclav
4 775 000 Kč
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 522x