Jakpak se dnes u nás žije?
Zato vím, co se zprávami o tom, že byli obviněni Rittig a Nečas. Dříve by se jedna babka radovala, že už je to tady. Dnes se neraduje. Ví, že jestliže se Rittig usmívá, nic se nezjistí a dotyčný ještě možná získá odškodnění. Jestliže Nečas kňourá, tuší ta babča, že takový člověk většinou nespadne do exkrementů, kam padají našinci, ale tu svou velkou hromádku zlaťáčků bude dále množit. Takže na nějaké skuhrání nějakého jako chudáka nic nedá. Taky ta babka tuší, že možná budou obviněni ti, co obvinili. Takže se pokouší takovéto zprávy buď nečíst, nebo aspoň je nevnímat jakkoliv emotivně.
Úroveň víceletých gymnázií prý klesá. Se školou dneška mám zkušenosti jen zprostředkovaně přes dcery a vnoučata. Ale důležitost učitelů ve výchově dětí si uvědomuji možná intenzivněji než u svých dětí. Vím, že je mezi nimi takový rozdíl, že solidní dvojkař u některého kantora náhle propadá, zatímco trojkař u toho, kdo dokáže motivovat, je najednou premiant. Možná by nadpis článku měl znít: „Úroveň profesorů klesá.“ Peruánci zahájili velkochov morčat. Jako delikatesu na stůl. Nejdříve jsem si řekla fuj, ale pak mi to zvířátko na ilustračním fotu připomnělo jiná zvířátka, která jsme jedli my. I já jsem podobné hlodavce strkala na pekáč, protože nám tvrdili, že maso nutrií je super zdravé. A taky bylo levné, a to se počítalo vždycky. Dříve nebylo moc možností prohlédnout si aspoň obraz zvířátka, které se chystám sníst. O nějakém Googlu se mi ani nezdálo. A v krámě to vypadalo jako maso. Taky od té doby, co Zdeněk Pohlreich prohlásil, že nejdelikátnější a nejjemnější na kuřecím mase je krk, protože se to masíčko na tom krku pořád natahuje, kroutí, zároveň s tou slepičí zvědavou hlavou, nevidím už na pultech řeznictví svou oblíbenou lahůdku, ale jen a jen tu slepici, jak kroutí tou hlavou. Pes to netuší, ale konečně dostává své porce krků neohlodané.
Pocit neskutečného marasmu, který v tomto státě vládne. Okradení nejsou okradeni, jako například Dopravní podnik Prahy, zatímco těch, co jsou dole a jsou okrádáni mnoho let, se nikdo na jejich pocity okrádaného neptá. Pořád se ještě bojíme vrchnosti, a máme zakořeněnou úctu. Ano, i Bůh si přeje, aby to tak bylo. Někdo byl určen, zvolen, aby nám, kmánům, vládl. Ale dej Bože, ať už přijde někdo osvícený. Ať to není velký zloděj. Ať je třeba jenom zlodějíček. Co krade pera. Dej, Bože, ať už přijde ovečka.
Božena Mokrošová
Sedím v popelu jako Job
V životě jsem napsala tolik slov, že cítím nechuť přidávat k nim jakákoliv další. Trvá to už pár roků. Ale koneckonců, cítívám nechuť ke spoustě jiných věcí, které jsem dříve měla ráda.
Božena Mokrošová
Také taková je naše láska
Holčička měla svátek. Dostala ode mě pastelky a skicák. Celé dopoledne na té malebné zahradě u dřevěného stolu kreslila. Malovala princezny. A taky kočku. Kočka stála na zadních nohách, taková Felis catus erectus,,,
Božena Mokrošová
Listy zadumané
Statek v té malebné vesničce uprostřed Čech pomalu osiřel. Zemřel ten, kdo tomu dával duši, utekla žena s dětmi, kočky se rozutekly, stará fenka umřela steskem. Truhlíky s afrikány vyschly. Houpačka zrezivěla. Nikdo neseká trávu na zahradě a na zborceném sušáku na prádlo visí zapomenutá ponožka. Propláchlá mnoha dešti.
Božena Mokrošová
Povídání o divnostech života
O jakém čase píšu? O tom čase, kdy zuří válka na Ukrajině. Kdy se dva světoví potentátí mlátí kyblíčkama na písek po hlavách. Kdy na sebe žalují a ukazují žalobným prstíčkem. To já ne, to on shodil to letadlo. To já ne, to on rozdává další kyblíčky na mlácení jiných hlav. To my ne, to oni mají víc tanků, víc vojáků, víc ropy. Píchají si do hrudi: "To my jsme morálnější. To my jsme mírotvorci." V lůně Afriky tiká časovaná bomba, ebola. Další věc, která hrozí lidem. Po světě běhají pedofilové a vraždí malé děti. A my si stále hrajeme své vážné a nevážné hry.
Božena Mokrošová
List z černého zápisníku
Jsou prázdniny a moje milovaná neteř je vážně nemocná. A lituje svou třináctiletou dcerku. Protože jí matčina nemoc zkazila prázdniny. Maminka se dcerce nemůže věnovat, jak je zvyklá. A já jsem si vzpomněla na naše prázdniny. Já si je užívala, a se mnou všechny děti z okolí. Rodiče v práci a děti s klíčem na krku. Neznám nic úžasnějšího. Sociálka buď neexistovala, nebo řešila něco jiného. Nějak se pořád hemžilo na dvorku plno dětí, bez dohledu..
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Podvodník prodával falešné vstupenky na koncerty i sport, naletělo mu 500 lidí
Falešné vstupenky na kulturní a sportovní akce nabízel na internetu muž z Uherskohradišťska, který...
V kontejneru vzplála stará elektrobaterie, patrně kvůli technické závadě
Zřejmě závada na staré elektrobaterii způsobila páteční požár kontejneru na skladování...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Prodej zahrady s chatou - Brno - venkov - Sentice - CP 2.175 m2
Sentice, okres Brno-venkov
4 200 000 Kč
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 522x